Básnění
Dotek
sněhu
Chomáčky ledu se pomalu snáší
k zemi a
ticho je slyšet, postávají plaší,
kdy venku sněží s
nastavenou dlaní
a jako děti mají malé přání:
"Spadni.
Prosím, vyber si právě
mou ruku. Snášíš se
hravě..."
šeptají ty velké malé děti.
Oči se
lesknou a vločky letí,
krouživě, líně se snášejí k
zemi
andělské chóry s perutěmi,
padají fanfárou ticha
a
každý dole sotva dýchá
nadějí, strachem se třese,
dotkne
a nebo nedotkne se?
Až je to téměř k nesnesení
každičké
vločky přiblížení...
Že by? Ach ano!
Dokonáno.
Od
prstů políbené
zemřely.
Rozpuštěné.
Zimní
A na zem padá sněžné peří
a bílá něha pojme kraj
a všechna srdce, která věří
v bledavé štěstí jinotaj
se potom pohnou z potěšení
a mnohé oči v oknech bran
podlehnou přitom pokušení
ve sněhu hledat stopy vran.
A bílou vránu zima schová
a sníh pak ztiší písně hlas
a spadne první, třetí, druhá
zbudeš tu sama – je zimní čas.
Usínání
Večerní tma tě obejme
a zlehka vezme do svých dlaní
bude to téměř dojemné
když dotknou se tě nitky spaní
a zapředou tě do zámotku
tak jako pavouk souká sítě
bude to téměř dojemné
než přijde sen a pohltí tě.